Do této části dlouhodobého projektu se přihlásily čtyři skupiny žáků vedených učitelem ze škol z Nového Jičína a jedna skupina ze Studénky. Žáci ZŠ Nový Jičín, Komenského 68 vytvořili rozhlasovou reportáž, v níž vzpomíná Jaroslav Bělík zejména na konec II. světové války v Novém Jičíně.

Příběh Bohuslavy Kňurové, která musela v roce 1969 opustit své zaměstnání kvůli tomu, že v srpnu 1968 nevítala okupační sovětské vojsko vyvěšením vlajek, prezentovali na grafických panelech žáci ZŠ Nový Jičín Tyršova 1.

Krista Mičková vyprávěla v rozhlasové reportáži o tom, jak se její otec po druhé světové válce vzepřel odsunu jako příslušník německého národa. Reportáž vytvořili a prezentovali žáci ZŠ a MŠ Nový Jičín, Jubilejní 3.

Smutný příběh Josefa Huba, popraveného za války kvůli udržování rozhlasového kontaktu s Moskvou, odvyprávěla v rozhlasové reportáži Jana Ottová, jejíž vyprávění sestříhali žáci ZŠ TGM Studénka.

Poslední prezentace, kterou předvedli žáci ZŠ Nový Jičín, Komenského 66, patřila rozhlasové reportáži o Oldřichu Sobkovi, jehož přičiněním byla na území Novojičínska vyhlášena řada chráněných území například přírodní parky Podbeskydí a Oderské vrchy.

Tříčlenná porota měla velmi těžký úkol vybrat z pětice výborných prací a prezentací tu nejlepší. Nakonec rozhodlo pouhého půl bodu ve prospěch týmu ze Základní školy TGM Studénka.

Význam projektu přiblížil na závěr člen poroty Pavel Dvořák, vedoucí Lašského muzea v Kopřivnici. „Vzpomínky jsou to nejdůležitější, co v životě máme,“ upozornil Pavel Dvořák, jenž poděkoval všem, kdo se do toho pustili, stejně jako pamětníkům. „Z vlastní zkušenosti historiky vím, že není jednoduché přistoupit k cizímu člověku a ptát se ho na osobní věci, na věci, které ho často trápí a neříká je ani vlastní rodině, natož cizím lidem,“ dodal Pavel Dvořák.

Příběhy našich sousedů jsou vzdělávacím projektem neziskové organizace Post Bellum pro žáky 8. a 9. tříd základních škol. Ti se za doprovodu svých učitelů a pracovníků organizace Post Bellum na několik měsíců stanou rozhlasovými nebo televizními dokumentaristy. Žáci během půl roku vyzpovídají pamětníka ze svého okolí, natočí jeho vzpomínky, digitalizují fotografie, prozkoumají archivy a nakonec vytvoří rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument o jeho životě.