V únoru podstoupila Ludmila Molitorová operaci, po níž byla umístěna na chirurgickém oddělení. „Po operaci jsem začala krvácet do břicha, a kdyby nebylo jich, už tady nejsem. Zachránili mi tam život,“ sdělila s emocemi Molitorová. Největším překvapením pro ni bylo to, že se o ni, i přes vytíženost personálu, někdo stále dobře staral. „Už jsem za život prošla hodně špitálů, ale tady jsem byla docela v šoku. Ležela jsem čtyři dny na JIPce a měla jsem pocit, že u mě pořád někdo je. Čtyřiadvacet hodin denně,“ dodala s úžasem.

K tomu všemu přispělo i zjištění, že se Bílovecká nemocnice snaží co nejvíce vyjít vstříc potřebám svých pacientů i co se týče elektronické vybavenosti. V jídelně i na pokoji, kde byla umístěna, se nacházelo připojení k internetu. „Úplný nadstandard byl pro mě přístup lékařů a sester. Nikdo na vás neřve, nikdo nikam nespěchá, usmívají se na vás, udělají si na vás čas. Úžasný člověk tam byla staniční sestra, její jméno si ale bohužel nepamatuju, všechno zařídila,“ dodala Molitorová.

Ludmila Molitorová se po několika dnech hospitalizace v nemocnici vrátila do svého zaměstnání.