Bylo po třetí hodině odpoledne a desítky lidí v očekávání postávaly za domem čtyřiačtyřicetiletého Aloise Onderky a obdivně si prohlížely starou mlátičku, kterou zdobil nápis výrobce – Wichterle & Kovářík. Voněly makrely, pivo, a tak jediné, co scházelo k úplné spokojenosti, bylo obilí, které by stroj vymlátil.

Netrvalo ale dlouho a na kopci se již objevil kůň a za ním vůz plně naložený obilím. Zhruba deset minut nato se rozezvučel zvuk motoru a soukolí se dalo do pohybu. Onderka, majitel mlátičky do ní vložil první klasy a v pytli zavěšeném v dolní části se začala objevovat první zrna. V tu chvíli snahu Onderky a jeho nezbytných pomocníků ocenili všichni potleskem.

„Sbírám staré věci, ale hlavně mě na tom baví, že to je funkční. To je i případ té mlátičky. Je to všechno originál. Tak jsem chtěl ukázat, jak to funguje, dokud to jde,“ uvedl ve chvíli volna Onderka.

Mlátičku mu daroval Josef Šustek z Luboměře, což připomíná cedulka na stěně stroje. „Jenom jsem to vyčistil, jinak byla plně funkční. Ona ještě někdy v osmdesátých letech naposledy mlátila, na tom se nemělo co zničit. Tak mě napadlo mě, že to předvedu. Jsou tady lidi, kteří ještě pamatují, když to normálně fungovalo ale děti a ti mladší už to neznají a těžko už jim to někdo ukáže,“ vysvětlil Onderka, proč v obci udělal jakési dožínky postaru. „Ten, co mám od něho obilí, říkal, že zasel naposledy. Takže příští rok už budu muset zasít já, chlap z města. Minulý týden jsem třeba poprvé držel kosu,“ pousmál se muž, který se na Luboměř přistěhoval z Ostravy.

V Luboměři koupil asi před pěti lety chalupu. „Má dvě stě roků. Tak mě to dostalo, i ty věci tady, že do města už nemusím. Tak jsem se tady usadil,“ vysvětlil. Ke svému sběratelskému koníčku se nedopracoval nijak složitou cestou. „Mám to už odmala. Jakmile vidím něco starého, tak už se na to třepu. Člověk cítí, jak to na něho začne dýchat tou minulostí. Je to jak s tou chalupou. Jak jsem ji uviděl, tak už jsem věděl, že se jí nikdy nezbavím,“ pokračoval. Chalupu koupil i kvůli tomu, že v ní a na půdě bylo plno starých věcí. I ty se před pěti lety staly základem sbírky. „Zhruba polovina pak jsou dary. Lidi odtud i z okolí vidí, že jsem do toho tak zapálený. Tak mi to dávají,“ dodal Onderka a prozradil, že právě v této době již má domluvené další staré věci v nedalekém Spálově.

Trakaře, mlátičky a další věci, které běžně používali naši předci, si může prohlédnout a osahat každý, kdo na Luboměř zavítá. Majitel věcí má samozřejmě obavy, že se najde nějaký nenechavec, který by si chtěl něco odvézt. „Ale věřím tomu, že se to snad nestane. Tady v okolí bydlí sami dobří lidé, kteří to ohlídají,“ uzavřel s nadějí v hlase Onderka.