Letos je to přesně sto let, kdy jeden z oderských občanů získal licenci na promítání filmů. Psal se rok 1913 a byla to velká sláva, i když to byl němý a černobílý film. Od té doby ušly filmy i promítací technika dlouhou cestu. Tehdejší promítači by se dnes asi hodně divili, jak šlo filmové řemeslo dopředu.

Promítání filmů má v Odrách dlouhou tradici, která byla přerušena jen několikrát a vždy jen na pár let. Staré oderské kino totiž promítalo až do 30. září 1989, pak nějakou dobu fungovalo promítání v závodním klubu ROH a v roce 1998 se začalo promítat ve zrekonstruované kinokavárně Dělnického domu. A promítalo se tam až do loňského roku.

Důvod, proč promítání skončilo, byl jasný. „V roce 2012 se přestaly dělat filmové kopie na takzvané třicetpětce. Všechna kina v okolí tyto malé kamery rušila, my jsme ji zachovali," uvedla na slavnostním otevření kinokavárny Ivana Sochorová, ředitelka Dělnického domu, a vzápětí pokračovala: „Normální digitalizace by stála kolem milionu a půl. Začali jsme shánět jinou technologii, která měla stát 400 až 600 tisíc korun, ale i to se nám zdálo být hodně. Proto jsme se rozhodli jít do minidigitalizace." Město na ni kinu nakonec přispělo stotisícovou částkou a nadace Kousek po kousku dodala zbývajících 80 tisíc korun.

Široké využití

V lednu navíc v kavárně odstartují projekty, jež budou určeny pro konkrétní cílové skupiny. „V projektu jsme se zavázali, že dopoledne budeme promítat filmy pro seniory, každou středu dopoledne chceme promítat s nízkou hladinou zvuku pro maminky, které budou moct po dobu promítání nechat své děti v mateřském centru. Chystáme filmový klub, přímé přenosy z olympiády na velké plátno, jubox, kdy si lidé na našich stránkách vyberou film, který by je zajímal, budou pro něj hlasovat a my ho potom promítneme. Plánujeme také tematické projekty, jako je ten dnešní," vyjmenovala některé z plánů Ivana Sochorová a dodala, že pokud by někdo měl nějaký film o starých Odrách, nemusí se zdráhat jej zapůjčit k promítání. „Umíme jej převézt a následně ho promítnout," řekla s tím, že naučit se obsluhovat promítačku musela nejen ona, ale i její dvě další kolegyně.

„Přál bych si, aby v době internetu, kdy to tady ta kinokavárna nebude mít jednoduché, si zachovala své kouzlo a měla své příznivce," popřál kavárně starosta Oder Pavel Matůšů. Poté sál potemněl, a první slavnostní promítání začalo. Nechyběla ani nová znělka kinokavárny, ukázka nového zvuku a obrazu a vzápětí se na plátně objevily první černobílé amatérské obrázky starých Oder. Poté následoval film z roku 1974 o Optimitce nebo záběry z nedávné výstavy Vánoční inspirace. Příznivci oderského kina se na prvním promítání sešli v hojném počtu a dobře se bavili nejen ve chvílích, kdy se v záběru objevil někoho z jejich známých.