Proč jste si pro muzeum vybrali zrovna katovnu?

Z katovny už kdysi, ve třicátých letech, chtěli Němci udělat muzeum. Nejde jen o to samotné muzeum, jde taky o to, ten dům zachránit. Je to jeden z mála tak starých domů v centru města.

Skutečně bydlel v katovně kat?

Bylo to dříve vězení, kde, když někdo něco provedl, ho tam zavřeli, a pokud to byl těžký případ a museli ho vyslýchat, tak pozvali kata. Ten tady přijel za velké peníze. Toho člověka vyslýchal, mučil a zase vyslýchal, a když bylo třeba, tak ho i popravil. A zase odjel. Mám k dispozici účty z kronik, kolik tenkrát stál špagát, kolik stálo to, že ho hostili. Člověk se diví, jak ta byrokracie v patnáctém století fungovala.

Plány na muzeum už máte dlouho. Co je zdrželo a jak jste dům získali?

Dům má historii takovou, že byl zanedbaný a patřil městu. Někdy v padesátých letech tady město asimilovalo cikány, s nimiž přijela na koních a s vozy rodina Kudriků. Město jim toto sebralo a chtělo, aby nekočovali a usadili se v tom domě. Tak se tam zabydleli a žili ve městě asi třicet let. Potom, asi v sedmdesátých letech, přišli další cikáni. Dům přešel do vlastnictví jednněm z nich, ale nakonec se z něj odstěhovali. Dům pořád chátral. Bydlel tam jeden nepřizpůsobivý občan, za kterým jsem jednou se svým bratrem zašel a zeptal se jej, komu to patří, že bychom to chtěli opravit, a on nám dal jméno těch Kudriků. Dům vlastnila jedna žena, která už se provdala a měla tudíž jiné jméno. Zajel jsem za ní a s bratrem jsme katovnu odkoupili. Měli jsme to teda už dvacet let, pořád jsme se připravovali a mysleli si, že to zafinancujeme z naší firmy. Jenž se to táhlo a nešlo to. Nakonec jsme založili Muzejní spolek Rolleder Odry, název je podle člověka, který napsal oderskou kroniku, a poté jsme podali projekt, který prošel. Dostali jsme na rekonstrukci sedm milionů korun. Ale patnáct procent musíme uhradit sami, takže se snažím sehnat ještě asi jeden a půl milionu korun. Práce budou trvat celý příští rok.

Dochovalo se v objektu vůbec něco?

V kapli předpokládám, že ano. Chtěli bychom udělat odkrývku omítek, takže doufám, že něco najdeme. S památkáři budeme pokračovat na vykopávkách. Moc předmětů se ale nezachovalo. Ty mučicí nástroje odvezli lidé v polovině devatenáctého století na kopeček, kde byla šibenice, a tam to spálili, protože už se nemučilo a nesmělo se to.

Co v muzeu nabídnete?

Muzeum se bude zabývat městským právem obecně, takže kromě listin tady budou i nástroje. Chtěli bychom obnovit také kapli, kde byl v sedmdesátých letech instalován záchod a kotel. Bude tam také kancelář s prospekty a vstupenkami, vitríny, kobky, byt žalářníka, kopie mučicích nástrojů a tak dále.

Co vaše pátrání po takzvané Bílé věži? Bylo úspěšné?

Zatím bohužel ne. Ale čtu tu oderskou kroniku znovu a znovu, ale mám ještě jeden materiál. Když ten Rolleder totiž psal tu kroniku, tak nějaký učitel Vincenc z Oder mu posílal informace. On tady bádal a sbíral po archivech a já mám dopis, co mu psal o katovně. Originál. Mám i ty plánky, kde je to dopodrobna rozepsané. Ta Bílá věž měla být třetí věží. Je tam psáno, že stála za domem číslo dvě v nynější Okružní ulici a potom, jinde, bylo psáno, že to bylo přímo za oderskou věznicí, a že v té Bílé věži byly ty mučicí nástroje. Dokonce se dochovaly doklady o koupi nových palečnic, které se používaly často na hádavé ženy. Bylo to smutné i směšné, že je na těch ženských natolik opotřebovali, že museli koupit nové. Já osobně si myslím, že to je v Pásové ulici u katovny. Stály tam hradby a směrem k parkovišti byl hluboký příkop. Takže bych tam chtěl s archeology udělat takový řez do hloubky asi tří metrů, že bychom odhalili základy té hradební věže, spíše tedy hradby, potom tu původní cestu, pak ten příkop a také to místo, kde si myslíme, že by mohla být ta hradební věž. Mám pár tipů, kde by to mohlo být, a bylo by myslím velice zajímavé, kdyby se nám to podařilo.