„Tradici má naše Valentinská pouť od středověku, sejde se tady vždycky celý Příbor,“ popsali ve stánku městské kulturní organizace. S tím, že ne vždy panovalo příznivé počasí s deseti nad nulou a pár kapkami deště, jako tomu bylo letošního 11. února. Příborská pouť byla dříve nazývaná jako „sanicová“, podle toho, jak se na ni lidé dopravovali. A zdejší zimě v polovině druhého měsíce roku se začalo říkat „valentinská“.

Jako u správné pouti s křesťanským odkazem se i letos začínalo v devět hodin ráno mší v kostele sv. Valentina. Za ním a v okolí přilehlé sokolovny vyrostlo jarmareční městečko s replikou historického kolotoče uprostřed a spoustou prodejců. Beskydské, valašské, maďarské a jiné speciality, rukodělné výrobky, nápoje všech druhů, hračky a upomínkové předměty, něco pro zamilované … i to se nacházelo v nabídce.

Nechyběly štramberské uši (jedno zdarma ke svařáku či punči) a především pravé příborské šifle. „Je to starobylý perník obsahující pětadvacet procent medu, do něhož se nedává žádný tuk. Šifle byly kdysi dávno běžně pečené a dneska málem zapomenuté. U nás v Příboře se na ně nezapomnělo díky Valentinským poutím, na nichž se tyto šifle vždy nejvíce prodávaly,“ uváděli ve stánku výrobce striktně regionální pochutiny.

„Líbí se mi, že se pouť drží. Teď počasí sice neodpovídá Valentinu – kdy si jako dítě pamatuji, že tady bývalo plno sněhu – ale přírodě už asi neporučíme,“ podotkl rodák z blízkého Prchalova, jenž dorazil s malou dcerkou. Ocenil spojení zimní a valentýnské tematiky, stejně jako rok od roku větší účast návštěvníků.

Místní upozornili, že ačkoliv je věhlasná Matějská pouť v Praze staršího data (cca od roku 1595), ta Valentinská v Příboře se koná o dva týdny dříve. „Po komunistickém převratu ji zrušili, obnovena byla před dvaceti lety, a to i díky našim šiflům, které se též tehdy začaly znovu péct,“ popisovali.

Asi jediní v Příboře na Valentiské pouti psali Valentýna s tvrdým „y“ v hostinci v sokolovně. Nikomu to ale – soudě podle plného lokálu, kde měli i valentýnské hody s menu tvořeným pokrmy ze zabijačky – nevadilo. Sv. Valentina jako takového pak ukazovali ve zdejším kostele hned v několika vyvedeních na obrazech i na hlavním oltáři.