Na protějším chodníku postávaly hloučky lidí. Sledovali práci dělníků a také se tichým hlasem bavili o prožité hrůze. Sdělovali si nové informace, ale probírali i to, co už slyšeli mnohokrát… „Nemůžu se z toho vzpamatovat," pronesla pouze starší žena a pospíchala dál.

Před frenštátskou radnicí neustále přibývají svíčky, květiny i plyšové hračky. Není člověka, který by po projití kolem, aspoň kouskem oka o toto pietní místo nezavadil.