„Když někdo přijde poprvé péct štramberské ucho ke mně do cukrárny, vidím, že je to hodně složité, byť pro mě už je to rutina. Oproti tomu veleucho, které tady vyrábíme, je hodně náročné i pro nás,“ srovnává klasickou a maxi velikost štramberských uší majitel cukrárny U Hezounů Ladislav Hezký.

Ve Štramberku si letos dali za cíl vylepšit rekord v podobě 199 centimetrů velkého ucha a zakulatit ho na rovné dva metry, což chtěli už v roce 2020, leč covid plány překazil. Manipulovat na pánev a z pánve s ním muselo šest lidí, upečené těsto vážilo čtyřicet kilogramů. „Je to taková loterie, buďto to vyjde, nebo ne. Za ty roky už jsme se však naučili, jak na to, a vychytali jsme kritické body,“ říká „pan Hezoun“, podle něhož je na celém procesu nejsložitější vložení ucha do kornoutu, kde následně chladne a tuhne. „Nesmí prasknout, zdeformovat se. Vždyť příprava slavností trvá víc než měsíc.“

Oproti tomu příprava samotného veleucha se nijak zásadně neliší od běžné cukrárenské činnosti. Zpracuje se klasické těsto na uši, byť hned z několika kýblů, spojí se a rozválí na požadovanou tloušťku a průměr. Těsto na pečícím papíru se nejprve na pánev, kde se peče asi pětačtyřicet minut, a poté z ní do kornoutu přenáší na sololitu, kde chladne další hodinu, zatímco klasické „ouško“ sotva dvě minuty.

V podvečer bylo ucho ve Štramberku vystaveno

Také letos se vše zdárně podařilo a hranice největšího štramberského ucha z předcovidového roku 2019 se tak zase lehce posunula. „Pánev má v průměru 2,5 metru, takže když budeme každý rok ucho zvětšovat o centimetr, vydrží nám ještě padesát let,“ popsal pekař, který uši peče už pětačtyřicet let, v osmi letech začal vypomáhat mamince, od níž posléze rodinný podnik, předávaný z generace na generaci, sám převzal.

V podvečer bylo ucho ve Štramberku vystaveno, aby se s ním mohli lidé vyfotit, a následně bylo rozlámáno a snědeno. „Většinou tak vznikají vždy dva rekordy – ve velikosti ucha a v rychlosti snědení,“ směje se Ladislav Hezký.