Kateřina Piętoňová se svým přítelem vyjela poprvé 26. února, dva dny po zahájení invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Vezli sedačky pro děti, jídlo a další věci. Vzhledem k tomu, že jezdívají dlouhodobě a poměrně často do Polska a vypozorovali, že většina lidí, kteří chtějí pomáhat, mířila na Slovensko, rozhodli se proto jet k severním sousedům.

„Jeli jsme na Přemyšl. Po cestě jsem se nakontaktovala na lidi a jeli jsme na jistotu. Přijeli jsme v noci k Tescu ve Lvovské ulici, byl tam jeden kempinkový stoleček, okolo něj chodili asi čtyři dobrovolníci ve žlutých vestách. Žádná armáda, žádní policisté, byly tam hromady humanitární pomoci, dva lidi to třídili, čtyři vařili kafe ve stanech. Žádný zateplený stan, až ráno tam byl snad jeden malý. Byly dvě hodiny ráno, seděla tam na židli paní zabalená v dekách, na sobě měla malé děcko, věci kolem sebe. Tak když přijel autobus, vytáhla jsem nějaké bonbony a rozdávala dětem. Některé ty mámy to rozbrečelo. Bylo vidět, že psychicky jsou na tom špatně,“ vypráví Kateřina Piętoňová.

Koncert Jaromíra Nohavici v DK Poklad - Tady to před 40 lety začalo, 25. března 2022 v Ostravě.
Jarek Nohavica zahraje i v Bílovci pro ukrajinské děti. Vydraží i jeho portrét

Ráno bylo na místě kromě policistů také mnoho cizinců z různých částí světa, kteří přijeli pomáhat. Kateřinu Piętoňovou paradoxně zaujala čeština – a tak se seznámila se dvěma plynně česky mluvícími ukrajinskými bratry Dmytrem a Michalem Bulbachovými, kteří ještě s bratrancem mají v Jihlavě firmu, v níž zaměstnávají dost lidí, a jsou jedním z hlavních lídrů pomoci Ukrajině z Vysočiny.

„Kolem nich se vytvořila skupina pomoci Ukrajině z jejich přátel a dobrovolníků. Jezdí každý víkend s pomocí do příhraniční oblasti, odkud jsou schopni dostat tu pomoc na Ukrajinu. My jsme se k nim přidali a od té doby už pomoc koordinujeme s nimi. Vždycky posílají aktuální seznam, voláme si a říkáme, jaký je aktuální vývoj, kam jsou schopni pomoc dostat. Doposud bylo pět základních komodit, které spěchaly nejvíce – ty se primárně sháněly. Ze začátku to byly helma a vesta aspoň čtyřka, voda a jídlo. A taky nákoleníky a vojenské boty. Jenže armádní sklady byly vybrané. Obvolali jsme známé a podařilo se nám sehnat devět helem, neprůstřelné vesty, k tomu jsme přibalili patnáct párů vysokých bot, ochranné brýle a další věci,“ pokračuje Kateřina Piętoňová.

Premiér Petr Fiala
Americká základna v Česku? Jen hezké přání, uvedl premiér Fiala

Mladá žena dodává, že nejvíce se jejich pomoc soustředí na muže, kteří zůstali na Ukrajině a brání ji před agresorem. „Když začalo bombardování Mariupolu, byla sháňka po specifických lécích. Hodně šlo o léky na rakovinu, ale to nebylo v našich možnostech to sehnat, tak jsme se soustředili na techniku, poslali jsme jim tablety, telefony, několik dronů, no, hodně věcí,“ poznamenává Kateřina Piętoňová s tím, že zpočátku věci vozili jen do Přemyšlu, teď už jezdí až do příhraniční ukrajinské Medyky. Tam se pomoc vyloží, ráno najedou auta a rozvezou věci místo určení.

Obývák plný věcí

Náhle se Kateřina Piętoňová vrací v myšlenkách úplně na začátek. Když se s přítelem chystali na první jízdu, daroval jim známý poměrně hodně peněz, které chtěl použít na jiné účely. „Říkal, ať za to nakoupím, co je potřeba, a to to odstartovalo,“ vzpomíná Kateřina Piętoňová.

Americký bombardér B-52 přistál na letišti Leoše Janáčka v Mošnově.
Americká vojenská základna v Mošnově? Vedení obcí v okolí je opatrné, lidé proti

Začala dávat fotky na frenštátský facebook a lidi se začali ozývat a nabízet pomoc. Denně pak vyřizovala okolo padesáti zpráv a téměř dvou desítek telefonátů. „Už jsem to nezvládala, tak jsem vytvořila skupinu Pomoc Ukrajině – Frenštát, Kopřivnice a okolí cz.

„Během dvou dnů tam bylo přihlášených sto padesát lidí. Vypsala jsem aktuální seznamy, třeba že by byla potřebná centrála a přímotopy, kterými si vytápějí zákopy, deky, spacáky a podobně. Za čtyřiadvacet hodin manželé z Kopřivnice dovezli novou centrálu, kterou koupili v OBI. Věci darovali maminka se čtyřmi dětmi, rodina lékaře a mnoho dalších lidí. Naplnili jsme celé Verso, plno věcí už jsme neměli kam dát. K tomu se u nás sešla velká sbírka z rehabilitačního centra Arcada. Obývák byl celý zastavěný třeba zdravotnickým materiálem a plná byla i nevyužívaná prádelna, kterou mi povolila využít domovnice. Krabice se zdravotnickým materiálem byly až po strop. Měli jsme tady i speciální masky na intubace, věci na popáleniny a další věci. Klukům z Jihlavy se podařilo sehnat sanitku, která jezdila jako městská v Mnichově. V Jihlavě se na ni složili podnikatelé. Přidali jsme k tomu AED defibrilátor. Je domluvené, že sanitka bude jezdit v Mykolajivu,“ doplňuje Kateřina Piętoňová.

Luboměř patří k nejmenším obcím na Novojičínsku. Na snímku kostel svatého Vavřince.
V Luboměři opravují Lidový dům i červotočem poničený kostel

Vyprávět by mohla dlouho, ale jednu věc by ráda vyzdvihla. „Veškerá pomoc, o které mluvím, je závislá na lidech. Někde na Ukrajině někdo řekne tomu, že potřebuje to a to, ten to řekne dalšímu až to dojde k nám. Jde to vždy minimálně přes pět šest lidí. Vždy se musíme spolehnout na to, že člověk přijede, naloží, odveze kam je to domluvené. Že všechno platí. Za celou dobu, co to děláme, jsem nezažila, že by něco neklaplo. Ta spolehlivost lidí a jejich zodpovědnost je neuvěřitelná. A je úplně jedno, jestli se domlouvám s nějakým ředitelem nebo skladníkem. Je to o lidech a funguje to jak na vrátkách. Válka je hrozná, ale mi osobně vrátila důvěru v lidi…,“ uzavírá Kateřina Piętoňová.