Proč zrovna ty, prozradil v rozhovoru vedoucí Muzea Fojtství Ondřej Šálek.

Co vás vedlo k nápadu uspořádat výstavu Kopřivnické plakáty?

Tím, že je to šestá nebo sedmá výstava o Kopřivnici a její historii v pořadí, tak při tvorbě jednotlivých výstav jsme nacházeli nejrůznější plakáty. Protože jsme mnohé z nich nemohli často ani použít, rozhodli jsme se jim věnovat celou jednu výstavu. Snažili jsme se vybrat zajímavé věci, jednak aby plakáty byly barevné, zajímavé a pěkné na pohled, protože mnoho z nich bylo pouze černobílých, a zároveň aby se vztahovaly k nějaké významné události, akci v dějinách města Kopřivnice.

Kolik jich je k vidění a kde jste materiál sháněli?

Expozice obsahuje přes čtyřicet velkých plakátů, kolem třiceti malých, takže skoro osm desítek. Plakáty jsme vybírali pouze ze sbírky Emila Hanzelky, zakladatele Muzea Fojtství.

Obsahuje expozice nějaké unikáty?

Nejstarší plakát je z roku 1892, je to vyhláška o platnosti mincí. Tento plakát se netýká jen a pouze Kopřivnice, ale byl vydán pro celé Rakousko-Uhersko. Co se týká Kopřivnice, nejstarší plakát pochází z roku 1896 a zve na školní divadelní představení Mladí pastýři.

Jsou plakáty chronologicky seřazené?

Snažili jsme se vše uspořádat podle toho, jak šel čas. Plakáty ale do nějakých ohraničených období rozdělené nejsou. Začátek expozice obsahuje ty z doby před první světovou válkou a během ní. Plakáty z této doby jsou spojené s událostmi, to znamená, že jsou to například svolávací vyhlášky anebo plakáty na válečné půjčky, vybírání příspěvků na tuberkulózní vojáky a sirotky či podobné věci. Doba první republiky může návštěvníky zaujmout tím, že tehdy v Kopřivnici existovala spousta českých spolků. Ty se předháněly v tom, kdo bude mít víc akcí. Plakáty na ně jsou velmi pestré a barevné.

Co druhá světová válka? Vznikaly v té době nějaké plakáty?

Samozřejmě, že vznikaly. Ale nejsou to klasické plakáty. Jedná se o zákazy, příkazy a vyhrožování. V nejhorším případě pak informují o popravených lidech. Ty jsme ale vynechali. Z roku 1938 je tam pouze jeden, který nabádá české obyvatelstvo žijící v Sudetách, aby hlasovalo ve volbách pro Hitlera. Abychom to trochu vyvážili, vybrali jsem i nějaké veselejší plakáty pocházející z té doby, například na králikářskou výstavu, program kopřivnického kina anebo pozvánku na výstavu uměleckých prací zaměstnanců Tatry.

Po válce jsou pak plakáty nejpestřejší. Mapují nejvýznamnější události, které se v Kopřivnici děly. Například druhé odhalení pomníku T. G. Masaryka, plakát k povýšení Kopřivnice na město z roku 1948. Nechybí ani plakáty ukazující věci, které byly pro naše město v druhé polovině dvacátého století typické. Například plochá dráha. Málokdo dnes ví, že se tady jezdily mezinárodní závody s účastí závodníků ze Švédska, Finska, Německa, Anglie. Dále pak samozřejmě plakáty k výročím Tatry, těch je tam hned několik, protože se pořád něco slavilo.

Který z exponátů se vám osobně zamlouvá nejvíce?

Kterého si nejvíc ceníme, to je těžká otázka. Já mám vlastně rád všechny plakáty. Osobně se mi například opravdu hodně líbí plakáty na sokolské akce. Máme tady jeden z roku 1930, krajský slet Sokola u příležitosti otevření kopřivnické sokolovny. Ten je pěkný, nápaditý a hezky udělaný. Ostatně pochází z dílny příborského tiskaře Richtera.