ZELENÝ ČTVRTEK

Zkomolením německého názvu Greindonnerstag, původně tedy lkavý, plačtivý čtvrtek, vznikl název Zelený čtvrtek. Ten díky různým lidovým interpretacím založil tradici jíst v tento den něco zeleného, nejčastěji například špenát nebo zelí, aby si člověk zachoval po celý rok pevné zdraví.

Lidových tradic spojených s tímto dnem je však daleko více. Časně zrána se lidé omývali rosou, aby od sebe odpudili nemoci. Chleba s medem, který snědli ráno před východem slunce je měl chránit před hadím uštknutím a ráno smetené smetí, vysypané za humny, mělo z domu vyhnat blechy. Při večerní mši si pak lidé připomínají poslední večeři Páně a zároveň na znamení smutku naposledy zazní zvony, které se znovu rozezvoní až v sobotu. Podle pověry by si lidé spolu s posledním úderem zvonů měli zacinkat s penězi, aby se jich celý rok držely.

VELKÝ PÁTEK

Pro věřící je Velký pátek dnem největšího smutku, protože připomíná Kristovo ukřižování. V lidové tradici je tento den opředen zřejmě největšími mystérii. Podle pověstí se právě v tento jeden jediný den v roce otevírají skály ukrývající poklad, či třeba hora Blaník. Velký pátek je také dnem nejpřísnějšího půstu a podle tradice se nesmělo prát. Lidé totiž věřili, že místo ve vodě by se prádlo máchalo v Kristově krvi.

BÍLÁ SOBOTA

Bílá sobota je podle tradic posledním dnem půstu, během něhož se celá rodina připravuje na následné oslavy. Ženy například barví vajíčka, pečou mazance, jidášky a beránky. Muži se věnují ryze chlapské záležitosti, a tak si splétají pomlázku. Dopoledne se před kostelem světil oheň vykřesaný z křemene.

VELIKONOČNÍ NEDĚLE, BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ

„Velká noc“, která dala název českému svátku, nastává ze soboty na neděli. Během této noci povstal Ježíš z mrtvých, zvítězil nad smrtí, a dokázal tak věřícím existenci věčného života. Při ranní mši se v kostelech světily velikonoční pokrmy a jejich drobty se pak rozhazovaly do zahrady, na pole a do studny, aby mělo hospodářství v dalším roce dostatek ovoce, obilí a vody.

Hodně rozšířeným zvykem bylo společné jedení posvěcených vajíček, což bylo první jídlo po půstu, která byla uvařena na Velký pátek spolu s jasanovým a vrbovým proutím. To mělo připomenout tomu, kdo by případně během roku zabloudil, jak a ke komu najít cestu zpět. Pastevci pak velikonoční vajíčka kouleli kolem dokola svého stáda, aby se jim dobytek nerozutekl. Sedláci naopak vajíčka zahrabávali ve víře v dobrou úrodu do pole.

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ

Velikonoční pondělí býval pro mnohé očekávaný den pomlázky, šmigrustu či koledy. Už brzy ráno vyráželi nastrojení mládenci v tradičních lidových krojích od jednoho domu k druhému s dlouhými, ručně spletenými mladými vrbovými pruty, na jejichž konci postupně přibývaly pestrobarevné stužky, které mladíci dostávali od děvčat. Kromě si muži vykoledovali také barevná vajíčka, koláčky, klobásky či štamprličku.

Obcházení s pomlázkou se dodnes těší v Čechách i na Moravě velké oblibě. Dříve však sloužila mimo jiné i k potvrzení milostného vztahu. Dívky, které pečlivě zdobily velikonoční vajíčka, významně věnovaly to nejkrásnější, obvykle červené, svému vyvolenému na důkaz lásky.

Vyšlehání ženského pokolení navíc mělo probudit opět k čilosti, životu, zdraví a plodnosti. A i když dnes spousta dívek a žen tento zvyk nemá příliš v lásce, nepřijít k někomu na koledu znamenalo smrtelnou urážku. Pouze někde je pak dodržován zvyk, že se na Velikonoční pondělí odpoledne role obrátí a ženy mohou vyšmigrustovat mu­že.