Právě po větrném mlýnu dostal hostinec v Janovicích svůj název. „Stával nedaleko dotud. Měl ho můj děda,“ prozradil Josef Páter z Janovic při pohledu na obrázek nad hostinským stolem, na němž se vyjímala kresba větrného mlýna, jak vypadal možná počátkem minulého století. Podle Pátera mohl janovický větřák vzniknout koncem devatenáctého století.

„Tady zřejmě byl nějaký klan, který, aspoň podle toho, co máme v rodokmenu, přišel z Itálie a ty mlýny byly rozesety po širokém okolí až po Kroměřížsko či Spálovsko. Podobný mlýn je zachovaný na Jesenicku v Hlavnici nebo v Partutovicích,“ uvedl Páter a dodal, že kdysi vyšlo císařské nařízení, aby stát byl soběstačný v mouce, což byl důvod pro stavbu mlýnů.

Větřák v Janovicích údajně stál na středovém sloupu na čtyřramenném podstavci a celý jeho obvod byl otáčivý. „Nevím teď jestli byl čtyřlopatkový nebo dvoulopatkový,“ poznamenal Páter.

Podle rodokmenu byli jeho děda i praděda mlynáři. V janovickém mlýně se naposledy mlelo před válkou. „Tady bylo gestapo a mlít by se mohlo jen načerno,“ vysvětlil Páter. Po válce už mlýn nikdo nepotřeboval a jak Páter uvedl, tehdejší Památkový ústav do památky nemínil vrážet peníze. Mlýn chátral, tak ho asi tři roky po válce můj otec, děda a strýc rozebrali,“ vzpomínal Páter.

Jemu dnes mlýn připomíná jeden z mlýnských kamenů, který má doma a na nějž má i jednu méně příjemnou vzpomínku. Kameny prý ležely na místě bývalého mlýna asi do roku 1960. „Měli jsme obavy, aby je někdo nevzal, tak jsme pro to přijeli povozem s koňmi. Ten povoz jsme museli upravit tak, aby se s ním dalo nad kámen vjet, a pak se to speciálním zvedákem naložilo,“ popsal Páter a dodal, že netuší, kolik kámen, jenž má v průměru kolem metru, váží. Jeho váhu ale zažil na vlastním těle. „jednou jsme ho chtěli přestěhovat a já jsem tu svoji stranu neudržel, no a on mě zavalil. Ležel mi na nohách od kolen dolů. Ještě štěstí, že ty nohy se zaryly do hlíny a zbytek toho kamene zůstal na dlaždici,“ pousmál se Páter. Následky prý neměl žádné. „Ale manželka mi to musela natírat slivovicí. Měl jsem nohy jak v ohni,“ dodal s pohledem do místa, kde kdysi mlýn stával.