Vlasta Foltová chtěla být učitelkou odmalička. „Už jako malá holka jsem si hrála na učitelku ale k tomu, abych jí byla vedly postupné kroky,“ naznačila poněkud kostrbatou cestu k profesi pedagožky Foltová. Vystudovala střední pedagogickou školu, pak si dala na dlouhou dobu od studia klid. „Po střední škole jsem dělala v dome pionýrů mimoškolní činnosti. To bylo asi třináct roků,“ zmínila se Foltová, která se poté pustila do podnikání. To ale postupem času nešlo podle jejich představ. „Už v té době jsem začala uvažovat, že bych šla učit. Najednou jsem cítila, že mi ta práce s dětmi chybí. A tak jsem na stará kolena jsem vystudovala vysokou,“ pousmála se Foltová.

Začala se poohlížet po nějaké práci ve školství a v roce 2001 nastoupila do tehdejší zvláštní školy v Příboře. „Tam jsem byla, jak se říká, vhozena do vody a myslím, že mi to hodně dalo, hlavně co se týká trpělivosti,“ poznamenala Foltová. V Příboře, kde byla asi čtyři roky, byla spokojená a kdyby tam neubylo hodně dětí, tak by tam prý i zůstala.

V současné době Vlasta Foltová vyučuje na prvním stupni Komenského školy 68 v Novém Jičíně, kam přešla z Příbora a může tak srovnávat. „Rozdíl je to velký. Tam se k těm dětem musí přistupovat úplně jinak. Navíc tam jsem učila i starší děti. Dá se říci, že oproti základní škole jsou tam ty starší děti tak o dva roky pozadu. Ten přístup musel být individuálnější a vzhledem k tomu, že jsem učila spojené ročníky, bylo to náročnější na organizaci,“ přiblížila dřívější praxi Foltová.

Také ona má zkušenosti, které zažívá každý učitel, a to s žáky, kteří se rádi předvádějí. V každé třídě prý se nějaký takový najde. „V minulé třídě, která mě navrhla na cenu Zlatého Amose jich byla dokonce snad třetina,“ rozesmála se Foltová. „Musí se vypozorovat, co na takové děti platí. Na každého platí něco jiného. Na někoho přísnost, s jiným se musí rozmlouvat v klidu. Ale to je i s dobrými dětmi. Nedá se to zobecnit,“ řekla Foltová.

Polemika o tom, zda děti hodnotit známkami či slovním hodnocením se nevyhnula ani Foltové. Osobně by na prvním stupni nehodnotila výchovy, tedy hudební, výtvarnou případně další. „Je to silně individuální záležitost a ne každé dítě na to má vlohy. Jinak asi ty známky jsou nutné. Většina rodičů je na ně zvyklá a očekává je,“ uvedla Foltová a dodala, že ona kromě oficiálního vysvědčení ještě dělá individuální ústní hodnocení každého žáka. Zároveň zdůraznila, že v každém případě je nutné zejména u malých dětí zvolit takové hodnocení, aby to dítě neodradilo. „Takže, když mi někdo v první nebo ještě i ve druhé třídě udělá práci hodně špatně, tak mu raději tu známku nedám,“ přiznala Vlasta Foltová.

Na otázku, zda jsou dnešní děti horší nebo lepší než dříve, nedokáže jednoznačně odpovědět. „Řekla bych, že dnes jsou ty děti někde úplně jinde, zejména, co se týče vyspělosti. To, co si dnes dovolí osmáci a deváťáci asi dříve nebylo. Ale to je posun v celé společnosti. Možná je to tím, co vidí v televizi a vůbec kolem sebe. Možná je to i v přístupu rodičů. Nevím. Osobně jsem zatím nějaký extrémní problém nemusela řešit. Jako větší problém vidím nedostatek peněz ve školství. A nemyslím tím peníze na platy učitelů, ale peníze, které schází na pomůcky a vybavení, abychom mohli vyučovat tak, jak by to mělo být,“ uzavřela Foltová.