Vodní lázně v Kujavách po válce zanikly
/FOTO/ Málokdo asi dnes ví, že v Kujavách nedaleko Fulneku bývaly kdysi vodní lázně. Skutečnost zjistil Jaromír Heryán, jenž v Kujavách bydlí a zajímá se o historii nejen této obce. „O lázních jsem se dozvěděl ze dvou kronik, z nichž jedna je také na obci. Ještě jsem měl mysliveckou kroniku, ve které je o lázních také zmínka,“ říká Jaromír Heryán.
Za vznikem lázní stojí léčebné metody Sebastiana Kneippa, jenž vymyslel vodoléčebnou otužovací proceduru, která také zrychluje metabolismus. Jaromír Heryán o lázních v Kujavách sepsal text, ve kterém uvádí, že podstatou Kneippovy lázně je ochlazování a ohřívání nohou s použitím vody. Klasická lázeň sestává ze dvou chodníků, kterou jsou vydlážděny oblázky. V jednom je teplá voda okolo 40 stupňů Celsia, ve druhém studená voda. Napřed se nohy zahřejí, pak se zchlazují. To se opakuje několikrát za sebou.
Zakladatelem lázní v Kujavách se stal Josef Falgenhauer, který v roce 1896 navštívil tehdy pověstné lázně v bavorském Bad Wörishofenu, aby si tam léčil počínající slepotu. „Velmi jej zaujaly metody majitele lázní, pastora Sebastiana Kneippa. Poslouchal jeho přednášky a sám na sobě vyzkoušel různé léčebné procedury,“ uvádí Jaromír Heryán a dodává, že Josef Falgenhauer začal s prvními léčebnými pokusy v Šenově u Nového Jičína. Pokusy měly veliký ohlas u jeho přátel.
Proto zakoupil v Kujavách budovy na číslech popisných 100 a 101, kde se rozhodl vybudovat lázně podle Sebastiana Kneippa. V roce 1898 zřídil první vany a sprchy, zhruba tři roky na to ale musel živnost zavřít kvůli sporu s úřady. V Kujavách naštěstí žil v té době poslanec Zemského sněmu Karl Staffe, jenž mu ještě v témže roce 1901 zajistil licenci pro pro takzvanou vodní lázeň.
Objekty dnes patří myslivcům. Ten uprostřed svou podobou stále připomíná původní stavbu.
Jaromír Heryán z kronik vyčetl, že o léčbu v kujavských lázních byl obrovský zájem, proto Josef Falgenhauer lázně rozšířil a budoval ubytovací kapacity pro přibývající hosty.
„První světová válka krutě zasáhla do osudů lidí a silně poškodila hospodářství. Pole byla nedostatečně obdělávána, často vypleněna postupem armád. Nastal hlad a všeobecný nedostatek jídla. Josef Falgenhauer musel lázně uzavřít,“ pokračuje Jaromír Heryán a přidává, že 27. července 1918 majitel lázní zemřel, zcela slepý.
Po válce převzala živnost jeho manželka Erna, do budování živnosti se přidává také syn Josef, jenž rozšířil ubytovací kapacitu lázní a přibyly nové procedury - parní a vanové koupele. „Kujavský kronikář Anton Nehiba v Gemeinde Gedenkbuch uvádí, že ročně tyto lázně navštívilo kolem dvou set zahraničních turistů,“ poznamenává Jaromír Heryán.
Josef Falgenhauer mladší do lázní investoval další peníze ale přišla hospodářská krize v roce 1933, snížila se návštěvnost a majitel skončil v exekuci. V roce 1940 odkoupil lázně zpět. „Popisek dobové fotografie informuje, že po smrti matky její roli převzala Falgenhauerova žena Aloisie. Dále již o osudu lázní historické prameny mlčí. V kujavské kronice Bildband Klantendorf je záznam z konce války o povinnosti Josefa Falgenhauera, spolu s asi desítkou soukmenovců obce, fárat na šachtě v Ostravě v Mariánských Horách. Do odsunu se dostal na jaře 1946. Co se dělo s lázněmi potom, se lze jen domnívat,“ uzavírá Jaromír Heryán.