Co si vybavíte, když se řekne Ostravsko?

Hlavně své mládí, legendární zimní stadion Josefa Kotase nebo starou tramvaj Komárek, která jezdila do Hrabové. A pak samozřejmě vysoké pece, doly a všechny velké továrny, které tady byly. Dneska si to možná už mladá generace lidí ani nedokáže představit, jak těžká práce ve fabrikách byla a jak továrny na Ostravsku znečišťovaly životní prostředí. Ostrava je dnes úplně jiné město, než v jakém jsem vyrůstal.

Nejoblíbenější místo v kraji?

O mně je známo, že moje srdce patří Klimkovicím, kde dlouhé roky bydlím. S manželkou rádi chodíme na procházky v okolí, hlavně pak do klimkovických lázní. Odmala jsem jezdíval do Beskyd, kde se nám taky moc líbí. Syn tam už pár roků bydlí, takže tam nyní zavítáme mnohem častěji.

Máte životní vzor?

Jako kluk jsem se díval v televizi hlavně na hokej, ale tolik zápasů jako dnes se nevysílalo. Tehdy našemu hokeji kraloval celek Rudé hvězdy Brno, kterému jsem fandil. V útoku hrál Franta Vaněk, což byl technický centr, moc se mi líbil. Tak jsem si vždycky hrál na něj.

Jaký jste byl student?

Tady se moc chválit nemohu, protože jsem už od střední školy myslel hlavně na hokej. Veškerý čas jsem trávil spíše na zimním stadionu než ve škole. Hokej prostě dostal přednost.

Kde jste potkal životní partnerku?

Zase za to mohl hokej. Narukoval jsem na vojnu do Dukly Trenčín a tam jsme se také seznámili.

Dovedete si představit, že byste žil někde jinde?

Jsem spokojený tak, jak to mám. Jednou jsem dostal nabídku z Trenčína, ale děti začaly chodit do školy, takže jsem možnost stěhování zavrhl.

Životní motto?

Celý život se chovám tak, aby se za mě nikdy má rodina a blízcí nemuseli stydět. A pak je taky důležité, důvěřovat sám sobě.

Proč čtete Deník?

Zprávy ze světa i politiky najdete ve všech novinách nebo na internetových serverech. Ale Deník je výjimečný v tom, že si tam přečtete i to, co se děje v regionu, v Ostravě, a dokonce i v Klimkovicích.