Okénko do historie

Fabrika vyrostla na jihovýchodním předměstí Nového Jičína v roce 1867 a od svého začátku zaměstnávala přes tři sta lidí. Ti měli k dispozici nejmodernější stroje.

Již o rok později vznikla veřejná obchodní společnost J. Hückel´s Söhne a bratři Augustin a Johann Hückelové v následujících letech rozšířil své odbytiště i za hranice Evropy, do zámoří. „V roce 1874 se jejich podnik stal největším ve městě a následujícího roku přistoupil jako společník do firmy i jejich třetí bratr Karl,“ přiblížil další vývoj Radek Polách z Muzea Novojičínska. Úspěch kloboučnické fabriky dokládal zisk nejrůznějších ocenění na světových výstavách, ovšem další vzestup zastavila první světová válka, kdy všichni tři bratři v rozmezí dvou let zemřeli.

„I přesto se jejich synům podařilo výrobu v těžkých poválečných letech udržet a vybudovat nové továrny v německé Ratiboři a v polském Skoczowě,“ rozvádí historik a jedním dechem dodává: „Produkce firmy následně vzrostla po těžké hospodářské krizi a v roce 1933 a před další světovou válkou zaměstnávala firma na tři tisíce dělníků, mistrů a úředníků.“ Bezmála tisícovku nejrůznějších strojů proháněly čtyři parní kotle a turbína se spotřebou tří vagónů uhlí denně.

Během druhé světové války došlo k transformaci firmy na zbrojní výrobu a během této doby zde také vznikla první závodní kuchyně ve městě. V roce 1947 koupili Hückelové od státu novojickou Böhmovu továrnu, ale na konci války rodina odcestovala do Německa a Rakouska. Fabrika byla po válce znárodněna. „Sloučením všech tří novojičínských kloboučnických továren vznikla firma Tonak (Továrna na výrobu klobouků pozn. red.), dnes akciová společnost, která pokračuje v kloboučnické tradici města Nového Jičína,“ poznamenal na závěr Radek Polách.