Výtvarný nadšenec se k bonsajím dostal zcela náhodně již v roce 1977. Tehdy byl zaměstnancem novojičínského bytového podniku a jako stolař často navštěvoval cizí domácnosti. „Místo peněž jsem jednou dostal staré zahradnické časopisy, a tam dal někdo článek o bonsajích jako tehdejších novinkách,“ zavzpomínal Zdeněk Káfoněk. Téma ho okamžitě nadchlo, články si vystřihl a dodnes je má schované doma. Od té doby již prošlo jeho rukama nespočetně mnoho bonsají. Těch má nyní kolem pětadvaceti, ovšem byly časy, kdy jich měl dvakrát více.

Jako správný nadšenec objíždí bonsajistické soutěže a výstavy nejen v České republice. Od roku 2003 je také členem České bonsajistické asociace. Většina lidí má představu, že na bonsajistické soutěži přivezou pěstitelé své nejlepší práce. Ovšem realita je úplně jiná. Soutěžící si vylosují organizátory nachystané rostliny, z kterých musí během určité doby udělal co nejkrásnější bonsai. Základem práce je takzvané drátkování, díky kterému dřevina získá překrásné tvary. „Každý bonsajista má svůj rukopis,“ poznamenal Káfoněk. Česká republika si již našla své místo na evropském poli, a to i přesto, že rozmach bonsai u nás nastal až po roce 1989. „Na špici je Itálie, poté Španělsko. Můžeme říct, že čeští bonsajisté jsou výborní, mezi pěstiteli panuje otevřenost,“ zhodnotil novojičínský nadšenec.

Zdeněk Káfoněk má ve své sbírce rostliny stáří i třiceti let. Bonsaje přes zimu sdílí domácnost společně s ním a jeho tolerantní manželkou, na jaře mají své místo na chatě. Velký vliv na růst dřeviny má prostředí, kde vyrůstá. „To, co vyroste ve volné půdě za jeden rok, to v misce roste deset let,“ sdělil Káfoněk. Misky se mimochodem vyrábějí speciálně pro určený druh bonsaje a jejich ceny jdou běžně do několika tisíc korun. Pan Káfoněk dříve pěstoval více listnaté bonsaje, jako habr, lípu či javor, v posledních letech dominují jeho zájmu rostliny jehličnaté, především jalovec, borovice, tis a modřín.

V dnešní době se bonsaje často dávají lidem jako dary, ovšem málo komu dřevina vydrží delší dobu. Zdeněk Káfoněk především upozorňuje, že je nutné vědět, jak se rostlina jmenuje. „Je důležité mít informace o rostlině, protože každá má své charakteristické podmínky. Dneska lze spoustu informací nalézt na internetu či v literatuře,“ poradil pěstitel. Nejčastěji bonsaje umírají na nedostatek světla a na to, že nejsou přesazené. Z asijských zemí, odkud se dovážejí přes Holandsko k nám do země, jsou bonsaje převáženy ve sterilním prostředí, tudíž nemají žádné živiny a kořeny nemají kam růst. Málokteré květinářství rostliny přesadí a prodává je zákazníkům, kteří nemají ponětí, že bonsaj je v naprosto nevyhovujících podmínkách. Zájemci o pěstování bonsají, či o pouhou radu, mohou využít cenných znalostí a dlouholeté praxe Zdeňka Káfoňka. Lidé mu mohou napsat například o radu na e-mailovou adresu z.kafonek@centrum.cz