„Na tomto místě se měl dle pověsti zastavit mrak od východu, který s sebou nesl morovou zkázu. Další legenda hovoří o hranici mezi jednotlivými panstvími, které rozdělovaly nejen územní celky, ale i lokality napadené morovou ranou. Určitě bude na každé kus pravdy, jisté je, že majitel starojického zboží Antonín svobodný pán Zeno z Dannhausenu nechal po skončení morové epidemie v roce 1715 vystavět sousoší svatého Rocha a Šebestiána, patronů proti moru,“ vysvětlil historii vzniku Radek Polách z Muzea Novojičínska. Zároveň dodal, že druhý jmenovaný byl přímo rodinným světcem pánů z Dannhausenu, jehož jméno nesli mnozí příslušníci rodu.

Jak je zřetelné z historických fotografií, prostor mezi vysokými sloupy doplňuje kamenný piedestal s rokajovou kartuší. V jeho centru je erb svobodných pánů Zenonů z Dannhausenu, strany lemuje znak Starého Jičína a obce Loučka. V roce 1766 bylo sousoší opraveno a doplněno o další nápis.

„I přes velkou zvětralost pískovcového kamene a dílčí restaurátorské práce v posledních letech stojí sousoší sv. Rocha a Šebestiána stále na hraničním místě, aby střežilo průsečík hranic Starého a Nového Jičína před dalšími pohromami,“ poznamenal historik Polách.