Týdeník Rozkvět z 15. června věnoval největší prostor na titulní straně tématu Využívání volného času mládeže ve Studénce.

Plenární zasedání Městského národního výboru ve Studénce mimo jiné konstatovalo, že nejvíce mládeže ve věkové kategorii nad 14 let sdružuje CZV SSM Vagonka – téměř 400 členů.

„Také zde se projevuje nedostatek klubových místností pro vyžití mladých. Když stávající takzvaný domeček potřebuje rekonstrukci, jež bez pomoci ze strany podniku nebude snadná,“ stojí v textu, ve kterém se objevuje rovněž kritika vybavenosti občanských výborů, z nichž většina nevlastní sportovní ani klubová zařízení, která by umožňovala širší vyžití mládeže.

„V sídlišti se objevují snahy o zřízení heren, případně kluboven ve sklepních prostorech,“ sděluje autor textu.

RŮŽOVÁ BUDOUCNOST

Růžově viděli výhled do budoucnosti v závodě Perlit Nový Jičín, který byl součástí státního podniku Keramika Košice. A to i přesto, že přestavba s sebou přinášela v mnoha podnicích změny, které se nezřídka týkaly i vyráběného sortimentu. V případě podniku Perlit to bylo spíše naopak. Autor článku uvádí, že po perlitu je „hlad“, a tak o změně pracovní náplně nebo zaměření nemůže být ani řeč. Naopak ve výhledu se uvažuje o zvýšení perlitu přibližně o 40 procent.

Ředitel závodu J. Bartoš uvedl, že se snaží zaměstnancům za jejich obětavou práci poskytnout něco i nad rámec kolektivní smlouvy.

„Protože v závodě pracují převážně ženy, rozhodli jsme se na jeden den pozvat do závodu kadeřnici, která jim zdarma upraví účesy podle jejich přání. Jestli se akce setká s pochopením, může to být i několikrát do roka,“ sdělil ředitel podniku.

PŘIPOMÍNKA VÝROČÍ ŽELEZNICE

Týdeník Rozkvět rovněž publikoval text L. Bartoně, který připomínal 100 let železnice z Hodslavic do Nového Jičína.

„Po dokončení dráhy z Kojetína do Českého Těšína pustila se Severní dráha Ferdinandova do stavby odbočné tratě z hodslavického nádraží do Nového Jičína, kterou kdysi městu slíbila dostavět. Nový Jičín už o ni ani neměl zájem, postavil si vlastní spojení do Suchdolu n. O. a toto kolejové spojení mu postačilo. Snad v ní viděl i svého konkurenta v dopravě. Zato však české obce se dožadovaly, aby měly spojení s okresním městem, nejvíc Hodslavice, kterým by ho přineslo kolejové spojení se vzdáleným nádražím, a také Mořkov, který tehdy ještě neměl zastávku na hlavní trati,“ připomněl L. Bartoň.

TATROVÁCI SE DOČKALI UZNÁNÍ

Titulní text v Tatrováku z 16. června měl tučný titulek: 75 tisíc Tater v Sovětském svazu. Informoval o tom, že v předešlém týdnu v Čertanovu u Moskvy byla při významném obchodním jednání představitelů Motokovu, kombinátu Tatra s Avtoexportem a se zástupci největších uživatelů tatrováckých vozidel v Sovětském svazu oceněna úroveň kopřivnických výrobků a úspěšná spolupráce se státním podnikem Tatra. Tatrovák při té příležitosti otiskl dopis, který zástupci podniku Tatra obdrželi na závěr jednání.

„Vážení českoslovenští přátelé, u příležitosti předání 75tisícího automobilu Tatra vyvezeného do SSSR kolektivu Glavtjumenneftěgazu děkujeme kolektivu Tatra prostřednictvím generálního ředitele Stanislava Tichavského za vývoj a výrobu automobilů, které dokázaly své kvality i v těžkých podmínkách Tjumenské naftové oblasti. Kolektiv dopravců je přesvědčen o další tvořivé spolupráci obou podniků a přeje vám další pracovní úspěchy, mnoho zdaru a upevnění československo-sovětského přátelství,“ stojí s podpisem Glavtjumenneftěgaz.