V den státního svátku, 28. října, bartošovická záchranná stanice oslavila čtvrt století od svého slavnostního otevření v roce 1983. Prioritou ekologického zařízení je péče o handicapované živočichy nejrůznějších druhů, avšak organizace není omezena jen na ni. V Bartošovicích se intenzivně věnují záchranným programům kriticky a silně ohrožených druhů živočichů či ekologicko-výchovným programům nejen pro základní školy.

Prvním provozovatelem záchranné stanice od roku 1983 bylo Okresní vlastivědné muzeum v Novém Jičíně. „Zařízení bylo tehdy tvořeno patnácti chovatelskými zařízeními, voliérami a jen nepatrným, zcela nedostatečným, provozním zázemím,“ uvedl Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích. Po revolučním roce 1989 bylo zařízení na jeden rok pod správou Okresního národního výboru v Novém Jičíně. Od prvního dne roku 1992 přešla stanice do majetku a provozování Základní organizace Českého svazu ochránců přírody a pod touto nevládní organizací působí již sedmnáct let. „V současnosti je v tří hektarovém areálu na sedmdesát chovatelských zařízení a disponujeme také slušným provozním a sociálním zařízením,“ sdělil Petr Orel a dodal, že i když se již obrovský kus práce udělal, o optimální stav nejde.

Záchranná stanice přijala od svého vzniku do konce října 2008 celkem 10 497 živočichů 196 druhů. Z toho bylo 14 obojživelníků, 160 plazů, 2067 savců a 8256 ptáků. Nejčastějším „návštěvníkem“ bartošovické stanice je poštolka obecná, následována ježkem západním a kánětem lesním. „Největší podíl na příjmech mají mláďata ve 49,7 procenta případech, úrazy tvoří necelou třetinu,“ informoval šéf stanice. Úspěšnost záchranné stanice se pohybuje v rozmezí 50 až 55 procent. Z toho vyplývá, že zhruba každé druhé zvíře, které zde pracovníci přijmou se vyléčí a navrátí do volné přírody.

Prestiž Záchranné stanice v Bartošovicích dokládá nejen fakt, že je součástí Národní sítě záchranných stanic, kterou koordinuje Český svaz ochránců přírody, ale také to, že se věnuje záchranným programům kriticky a silně ohrožených živočichů. V současné době se jedná především o sovu pálenou, sýčka obecného, jež je v celé Evropě nejohroženějším druhem sovy či orla skalního, kterého se snaží záchranná stanice vrátit po více než sto letech do lesů a kopců České republiky.

Bartošovické středisko v současnosti nabízí základním školám osm ekologicko-výchovných programů. Praxi zde mohou uskutečnit nejen studenti přírodovědných a zemědělských středních škol, ale také vysokoškoláci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

V budoucnu čeká záchrannou stanici, respektive jejich pracovníky a nadšence, spousta výzev, a to nejen v oblasti záchrany zvířat a ekovýchovných projektech. Rádi by uskutečnili celou dostavbu zdejšího areálu a rekonstruovali chovatelské objekty, které jsou v současné době nevyhovující.

Fakt, že Záchranná stanice v Bartošovicích vykazuje výborné výsledky nejen regionálního významu je obrazem správného přístupu všech, kteří zde pracuji či kooperují. „Chápeme tuto práci především jako humánní a etický přístup, jako naši snahu alespoň částečně odčinit negativní působení člověka na přírodu,“ dodal na závěr Petr Orel.