Nádherně kvetoucí rostliny, rekordně veliká úroda i vyšívané obrazy. Tím vším se mohli tichavští členové svazu pochlubit. „Bohužel, minulý rok jsme nic nepořádali. Brzy přišla zima a poničila řadu plodin. Takže jsme se letos rozhodli udělat výstavu o čtrnáct dní dříve,“ potvrdil člen svazu Jaromír Mynář. Prostory určené expozici zahrádkáři zcela zaplnili. Stoly se prohýbaly pod jablky různých odrůd, podlaha kvetla doslova pod nohami. Ve středu místnosti se totiž skvěly kusy kamenů, obrostlých sukulenty a skalničkami. Vedle vyřezávaného totetmu šuměly fontánky. Druhá strana místnosti patřila výtvarníkům. Ukázali svou dovednost na zdobených vejcích, malovaných talířích, dřevořezbách a umění vyšívat.

Poslední stůl patřil všem zelinářských a ovocnářským exotům. „Tuhle dýni muselo nést šest chlapů na pytlovině. Málem jsme se strhali,“ vzpomínal s úsměvem Mynář. Tykve s celkovou hmotností sto kilogramů sousedili s neméně kuriózní řepou, která Mynářovi připomínala pohádku O řepě a jejím nesnadném sklízení.

Členové svazu úzce spolupracují s místními obyvateli i různými sdruženími. „Děláme akce jako sběr jablek, na jaře a na podzim, provádíme průřezy dřevin, výstavy a hned vedle je naše moštárna. Výlisky, které zbudou z moštování, si berou myslivci pro zvěř. Dělali jsme také přednášky, ale od těch jsme upustili, protože jsme měli nízkou návštěvnost,“ informoval Mynář.

Přes úspěchy dosažené v minulých letech se zahrádkáři potýkají s vážným problémem. „S novými členy je to horší, tady je prakticky už jen starší generace. Ze sto dvaceti členů máme kolem devadesáti čtyř, myslím. Podle toho, jak to vypadá, tak u těch mladých velký zájem o pěstování není. Většině mé generace co znám, je už přes padesát,“ přiznal Mynář.

Exponáty mohli návštěvníci obdivovat až do neděle. Poté většinu z nich čekala jen krátká budoucnost v podobě dobré polévky, či zavaření do sklenic.