Malebný zámek v Nové Horce slouží dlouhá léta k sociálním účelům. Nejprve tam žily postižené děti, poté senioři a nakonec se objekt stal domovem pro osoby se zdravotním postižením. Jak se na takovém zámku, který je kulturní památkou, žije? Romantické představy musí jít stranou.

V rámci dne otevřených dveří, který se konal zároveň se zámeckou poutí, si mohli zájemci celý areál zámku prohlédnout. Dozvěděli se mnoho zajímavých informací o minulosti, ale také to, co se na zámku děje nyní a co se chystá do budoucna.

Má průvodkyně, sociální pracovnice Anita Orlová, mě provedla od přízemí, přes kapli, až po zámeckou půdu. „Bydlelo tady sto klientů. Nejmenší pokoj byl čtyřlůžkový, největší měl dvacet lůžek. Od roku 2008, v rámci procesu transformace, se počet lidí postupně snižoval, protože se začali začleňovat do společnosti.

Někteří odešli domů ke svým rodinám, jiní šli do jiných služeb a někteří odešli do našich nových chráněných bydlení v Kopřivnici, Novém Jičíně nebo Sedlnicích," zabrousila na úvod do historie zařízení Anita Orlová.

Dnes žije v zámku 22 klientů, jejichž život se pracovnice snaží přizpůsobit běžným podmínkám. „Jsme na zámku, ale snažíme se, aby lidé mohli žít podobně jako my," vypráví dále Anita Orlová. Dříve se tamní obyvatelé nemohli svobodně rozhodovat téměř o ničem, museli dodržovat určitá pravidla. Teď je vše jiné, individuálnější, a to i přesto, že v domově žijí převážně lidé s velkou mírou podpory.

Velké změny

Klienti žijí celkem ve čtyřech domácnostech. Každá domácnost se skládá z jedno- až šestilůžkového pokoje a společného obýváku s kuchyní a jídelnou. „Není to běžná domácnost, jako máme všichni doma. V zámku to nejde vytvořit. Klienti se ale mají přestěhovat do nového domova, proto jsme chtěli, aby věděli, co domácnost je. Mnozí žijí celý život v ústavu, tak neví, co to je. Všechno se postupně učí," dodává má průvodkyně.

Klienti se také zapojují do běžných činností. Mohou se zapojit do přípravy jídel, úklidu, běžně jezdí do obchodů na nákup či na výlety. Protože na zámku žijí samé ženy, čas si najdou také na návštěvu kadeřníka i pedikúru. Věnují se také svým koníčkům, pracují s počítačem, skypují, jedna klientka krásně vyšívá, další maluje ústy obrázky, za které byla několikrát oceněna.

V minulosti se o ženy staraly řádové sestry, dnes jim pomáhají pracovnice v sociálních službách a také zdravotní sestry. Řádové sestry i pan farář žili na zámku do roku 2008. „Z jejich pokojů jsme pak vytvořili cvičné pokoje. Klienti, kteří odcházeli do nových chráněných bydlení, se tam připravovali na to, co je v novém domě čeká.

Byli pak lépe připraveni na stěhování do nových prostor. Zvykání jim trvá delší dobu," vysvětluje na závěr neobvyklé prohlídky Anita Orlová.