Blahutovice nad Odrou dnes mají kolem sto padesáti obyvatel. Ti jsou odkázáni na jediný obchůdek se smíšeným zbožím na návsi. Provozuje ho Lada Sňahničanová. „Kdybych to neměla v domě a měla bych platit nájem, tak by to nešlo. Je tady pár lidí, malá kupní síla. Většina odtud jezdí za prací do města a nakoupí si tam," poznamenává Lada Sňahničanová.

Na vesnici jí ale jinak nic nechybí. „Mám tady dům, takže máme bydlení. Vždycky jsme bydleli na vesnici, do města bych nešla. Je tady mnohem větší klid. Máme rodinu v Karviné, a ti když přijedou, nemohou si vynachválit, jaký je tady klid. Třeba, že tady slyší ptáky, že to tam neexistuje," usmívá se Lada Sňahničanová.

Dobře si uvědomuje, že lidé žijící ve městě mají kromě zásobování a možností nákupu také výhodu s dopravou. „Je tady špatné spojení, a kdo nemá auto, tak je v nevýhodě. A přes zimu? Záleží na tom, jaká je. Osobně nejezdím přes zimu moc ráda, ale když musím, tak jedu. V tom mají ve městě výhodu," uznává Lada Sňahničanová.

Z vesnice by ale ani přes vyjmenované „výhody" nešla. „Už třeba kvůli dětem. Je velký rozdíl, když pustím děcko tady ven, nebo kdybych ho měla pustit někde ve městě. Neumím si to představit. I když přiznávám, že to neznám, ale tady mi to připadá lepší," říká Lada Sňahničanová a dodává, že i když může na první pohled někomu připadat, že je na vesnici nuda, není tomu tak.

„Je tady co dělat. Určitě se nenudíme, spíše to nestíháme. Okolo baráku je hodně práce a člověk taky nemusí pořád dělat. Takže jezdíme s dětmi na výlet, bavíme se na hřišti, myslím si, že ani děcka se tu nenudí. Vyblbnou se na kole, hrají fotbálek a podobně," vypočítává Lada Sňahničanová.

Bydlení na vsi je podle ní i o zvyku. „Přistěhovali jsme se tady, ale chodila jsem tu už i na základní školu. Je možné, že člověk, který bydlí ve městě, by zase nešel sem. Ale já bych do města už zpátky nešla," uzavírá Lada Sňahničanová.