VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zezulčík: Spartakiádám jsem se úspěšně vyhýbal

Kunín - Jaroslav Zezulčík je kastelánem zámku Kunín. Má velkou zásluhu na tom, že zámek po dlouholeté devastaci je dnes jedním z barokních skvostů celé Moravy. Díky jemu a ochotě dobrovolníků zámek zakrátko fungoval také po devastující povodni v loňském roce.

4.10.2010 1
SDÍLEJ:

Jaroslav Zezulčík ve věku 5 let při návštěvě Prahy s rodiči.Foto: Archiv/Jaroslava Zezulčíka

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Dětství jsem měl veskrze šťastné, skvělé rodiče. Nejraději vzpomínám vždy na nádherné prázdniny, jednou u známého kněze na faře v Újezdu svatého Kříže na Šumavě, ale povětšinou na cesty naší škodovkou s rodiči po hradech a zámcích po celé republice. Nezřídka jsme navštívili i tři zámky za den.

Jaký jsem byl žák?

Byl jsem spíše průměrný žák s velmi slabými výsledky v přírodovědných a matematických oborech. V nich jsem skutečně neskutečně trpěl. Měl jsem ale chápavé učitele. Znali mou velkou slabinu pro jeden předmět – a tím byla vlastivěda a později dějepis.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Odpověď je nasnadě. Miloval jsem vlastivědu, dějepis, dějiny umění. Nebylo mi příjemně v hodinách matematiky, chemie, fyziky, později deskriptivy. A trpěl jsem v hodinách tělocviku. Spartakiádám jsem se pak vyhýbal úspěšně, jak jen to šlo.

Moje první láska?

Jmenovala se Anička, tuším, že jsem se do ní zamiloval někdy kolem devátého roku svého věku. Měla velké výrazné oči, nosila minisukně, ale myslím, že o mé dětské zamilovanosti neměla nikdy ani tušení.

Čím jsem chtěl být?

Původně asi vším, čím chtějí kluci být: policajtem, popelářem, přibližně od desíti let jsem však měl jasno: chtěl jsem být hradním nebo zámeckým pánem. Každou sobotu nebo neděli jsem chodíval na hrad Starý Jičín a představoval jsem si, jak takový skutečný život na hradě musel vypadat. Těšil jsem se na prázdniny a cesty s rodiči po hradech a zámcích.

RODINA

Jak potkal svého životního partnera?

Svou ženu jsem znal už od svého příchodu do Nového Jičína po skončení studií. Pracovala tehdy v Čedoku a vždy se mi líbila. Vídali jsme se, neboť jsem občas přednášel pro průvodce Čedoku. Pak jsme se po dlouhé době potkali opět v roce 2002. Zeptal jsem se, zda se nechce se mnou nastěhovat do opraveného zámku v Kuníně a pomáhat mi o víkendech třeba v pokladně. Souhlasila a v roce 2005 jsme se v kunínském kostele vzali. Je to výjimečná žena. Takových na světě není moc.

Děti, to jsou starosti i radosti…

Vlastní děti nemám. Žena má z dřívějšího manželství čtyři krásné děti, nyní už dospělé. Vychovala je náramně. Mám k nim kamarádský vztah, jsou to spíše mojí mladší vrstevníci, ale jsem na ně moc pyšný. A také na jejich děti, které mě mají za svého dědečka ze zámku. Jen se někdy jejich kamarádi diví, že jsem nějaký moc mladý dědeček. Těch vnuků mám nyní již deset…

Kdo je u nás pánem domu?

Těžká odpověď, oba jsme někdy dominantní, oba také umíme ustoupit. Žena na sebe vzala břemeno žít se mnou na zámku v cizí vesnici, musí respektovat mou práci, já zase ale její – a tou je podnikání. Bez ženy bych nikdy nedosáhl na zámku těch met, které jsem si vytyčil. Má žena je velmi výjimečná.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Býval jsem vždy velmi klidný člověk, málokdy jsem dovedl předvést nějaké rozčilení a zvýšit hlas. Po letech absolutních výkonů a stresů, které vždy doprovázejí práci po nevyšlapaných chodnících, mám ale v poslední době málo trpělivosti. Pokouším se ji znovu najít. Nesnáším hlavně manipulaci s lidmi.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Domácí práce nejsou mou doménou. Rád bych někdy umýval nádobí, ale žena je od přírody pracovitá a i od této práce mě odhání. V počátcích mého působení na zámku v Kuníně jsem takřka denně po práci až do večera sekával trávu kolem zámku a večer padl do postele jako mrtvý. Hlava byla ale ráno vždy čistá.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

V poslední době čtu knihy, trochu jsem četbu a studium zanedbal. Dříve jsem ve volných chvílích četl a studoval především dokumenty k dějinám zámku, nedá se to ale dělat pořád. Palivo pak rychle vyhoří a vyprchá. Zvláště když to děláte třeba přes šestnáct hodin denně. Pak se vám i krásné věci mohou zošklivit.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Vše, co uvaří má žena. Je to báječná kuchařka. O jejím umění se vypráví všude. Stravují se u nás známí šlechtici a duchovní a vždy se k nám na oběd či večeři těší. Své umění mi žena původně chtěla zatajit, až k nám přijel syn Milan a zeptal se, proč máme k večeři chleba se salámem…

Pivo lahvové, nebo točené?

Jednoznačně točené pivo. Patřím mezi pivaře, ale dokážu si představit, že ho nemusím mít i několik měsíců. Doma si ho však sám nikdy nedám, potřebuji na to společnost.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Kulturní události se snažíme organizovat na zámku v Kuníně. Za kulturou moc s ženou nejezdíme. Cítím to jako velký dluh. Přiznám se, že velmi na mne zapůsobila nedělní mše v katedrále v Salzburku během naší poslední dovolené loni na podzim. Ve starobylé katedrále, kterou nechal postavit předek naší kunínské hraběnky, a kde působil slavný Mozart, zněla indiánská hudba. Bylo to prosté, ale působivé.

Můj vztah ke sportu…

Nejsem vysloveně fanoušek sportu, ale cítím, že je velmi důležitý. Pocítil jsem to před dvěma lety, kdy jsem začal takřka denně dojíždět do posilovny do domu naší dcery v Novém Jičíně. Má to ohromný vliv na výkonnost a myšlení člověka. Nyní mi děti se ženou zařídili posilovnu přímo doma na zámku, ale nastartovat znovu zdravou závislost na sportu je někdy hodně těžké…

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Těžká odpověď. Práci takzvaného zámeckého pána jsem chtěl dělat od dětství. Cítím, že zámek není obyčejný dům, má duši. Kdo má empatii, ten to u nás pocítí, kdo ne, tomu to nemá smysl vysvětlovat. Nahrkat se data a předpisy může takřka každý, to však jistě nestačí. Svému povolání jsem zasvětil od mládí takřka vše.

Je mi práce koníčkem, nebo „jen“ obživou?

Jednoznačně koníčkem, i když výlučnost tohoto povolání s sebou přináší také závist a nevraživost. Pozitivní stránky věci ale vždy nakonec vítězí. To, že někdy značná část platu nakonec padne na oltář tohoto povolání, je mezi kastelány normální. I když část lidí nás považuje za nenormální.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Když vidím, že návštěvníci zámku, posluchači našich koncertů jsou spokojení a také šťastní. Je to naše povinnost, umožnit jim tento pocit. A pak, když naleznu nový předmět pocházející ze zámku. Je jedno, jestli od nás nebo ze zahraničí.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Několikrát za rok. Hovoříme o tom pouze mezi sebou kastelány. Je to specifické, ale má to většinou jednotnou příčinu. Nemá smysl to ventilovat.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Spokojeným důchodcem, který hodně cestuje, píše knihy, studuje, zúročuje své znalosti a kontakty. Ale bohužel si na to musím ještě hodně dlouho počkat.

NA ZÁVĚR

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Snad ta, že mne jeden člověk, který mne předtím znal pouze z rádia a tisku, potkal, a myslel si, že se setká s dědečkem s dlouhými, bílými vousy, kterému bude kolem osmdesáti let….

Co dělám, když na mě přijdou chmury?

Dusím je v sobě a jsem hodně nepříjemný. To je špatně. Proto jsem se rozhodl s naším panem děkanem putovat pěšky do Santiaga de Compostella k hrobu svatého Jakuba. Je to prý hodně očistná pouť.

4.10.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na Masarykově náměstí v Novém Jičíně loni zpívaly koledy asi čtyři stovky lidí. Do akce Česko zpívá koledy se na Novojičínsku zapojilo osm míst, na nichž se sešlo kolem 1 800 zpěváků.

Společné zpívání koled se blíží

Ilustrační foto.

Strážníci poučí chodce

Vítr ničil na Novojičínsku střechy a lámal stromy

Přes sedmdesát výjezdů zaznamenali od nedělního podvečera do dnešního rána hasiči na Novojičínsku. Nejčastěji likvidovali popadané stromy, naštěstí se všechny případy obešly bez zranění.

Obřadní síň se po půlstoletí dočká rekonstrukce

Po dobu stavebních úprav obřadní síně na radnici v Novém Jičíně se budou svatební obřady konat v místní aule.

Podruhé narozen pod koly tramvaje a padlý symbol Vánoc: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 11. prosince 2017.

Adventní setkání lákalo i letos

Hodně živo bylo v sobotu na hřišti u kulturního domu ve Slatině. Konala se zde oblíbená a každoročně hojně navštěvovaná předvánoční akce s tematickým názvem Adventní setkání u kulturáku.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT