Letošní prvňáčci si otázku dobra a zla zatím spojují převážně s pohádkami, kde je tento odvěký souboj hodnot častou součástí příběhu. „Zlo je, když v pohádce o něco bojují," vylíčila šestiletá Tereza Kubečková z Hájova. Podobný názor má i další prvňáček, pro něj je pak ztělesněným zlem škaredý obr. Jiné děti vidí nutné zlo ve svých povinnostech a příčí se jím uklízení pokoje, další školáčci pak mají svůj názor opodstatněný a dotýká se stále častějšího jevu šikany. „Zlo je, když se se mnou kamarádky nebaví a nadávají mi," uvedla jedna z dívenek. „Zlí kamarádi, kteří se ošklivě chovají," zněla odpověď dalšího žáčka. Pro jiné děti je pak zlem špatné počasí, díky kterému nemhou vyrazit na výlet, pětky ve škole a když zrovna nemohou dělat to, co chtějí.

Středoškoláci pak vidí zlo v docela jiných věcech, než šestileté děti, přičemž nejpodstatnější jsou pro ně mezilidské vztahy a to, co by je mohlo určitým způsobem narušit. „Hádky, lži a neupřímnost," odpověděla Kristýna Sklářová. Právě lež by se mohla suverénně přepásat šerpou s titulem největšího zla. Ve lhaní ho totiž vidí většina dotázaných středoškoláků. Něktěří si pod zlem představí žárlivost a sloní paměť, jiní válku, politiku a násilí. Mnohem více než prvňáčků se jich pak dotýká společenské dění. „Zlo jsou cikáni, ale někteří jsou v klidu," přemýšlel jeden ze středoškoláků. Podle Barbory Machulové pak pravé zlo spočívá jinde. „Drogy," uvedla bez většího přemýšlení studentka z Frenštátu pod Radhoštěm.

EVA PIŠKYTLOVÁ