Kdy jste začala s psaním? Co bylo tím prvotním impulzem, který vás k tomu „nakopl"?

Jako malá jsem si psala pohádky a básničky, stejně jako jiné děti, ale pak mě to přešlo. Když se narodila první dcerka, tak jsme si spolu hodně povídaly a já jsem vymýšlela kratinké a jednoduché pohádky k obrázkům v knížce. Asi by mě nenapadlo to někde uveřejňovat, ale „nakopl" mě manžel. Líbilo se mu to a řekl, že bych to měla někam poslat, a tak jsem to zkusila ve Sluníčku a vyšlo to. Za nějaký čas se mi po počátečních peripetiích podařilo prosadit i v nakladatelstvích, a tak začaly vycházet i první knížky.

Co je pro vás při psaní nejtěžší?

Nejtěžší je najít čas, který strávím u počítače. Vymyslet básničku nebo námět na pohádku se dá za pochodu, kdykoliv a kdekoliv. Třeba ve frontě, při žehlení nebo plevelení, ale pak se to musí „odsedět" u počítače.

Ročně napíšete několik knih. Kde berete inspiraci?

Zatím se mi nápady samy nabízejí. Stačí se dobře dívat a dobře poslouchat. A bezedným zdrojem inspirace jsou samozřejmě děti, jejich otázky a zájmy.

Pracujete ve speciálním pedagogickém centru pro děti, máte to tedy tak, že psaní je „pouze" vaším velkým koníčkem?

Ano, přesně tak. Pracuji na plný úvazek jako psycholožka a mou hlavní pracovní náplní je diagnostika u dětí s mentálním postižením. Je to hezká, ale taky náročná práce. Mám za to, že všichni lidé pracující v takzvaných pomáhajících profesích (lékaři, sestřičky, psychologové, sociální pracovníci…) by měli mít nějaký koníček k odreagování a dobití energie. Někdo chodí cvičit do posilovny a já píšu knížky pro děti. Je to pro mě opravdu skvělý koníček. I když vzhledem k množství knih, které jsem napsala a které ještě musím napsat, je to spíš už jako druhé zaměstnání.

Na jaké knize nyní pracujete? Můžete o ní něco prozradit?

Teď pracuji na dvou rukopisech současně. Jednak je to další kniha do série Hravá škola (nakladatelství Grada), tentokrát Hravá škola vaření. Je to příběh holčičky Magdy, která chce být kuchařkou, a babička ji o prázdninách krůček po krůčku učí vařit. K napsání této knížky mě inspirovaly moje dcerky, které se obě rády točí v kuchyni a jsou šťastné, když mohou samostatně, jen podle rad, připravit jednoduchý oběd nebo večeři.

Pak píši další pohádkovou knížku do série ke knížkám Pohádky před spaním a Pohádky pod polštář (nakladatelství Portál). Prozatímní pracovní název je Pohádky do hajan. Bude se jednat opět o čtyřicet krátkých pohádek, rozčleněných do osmi tematických celků. Když přijde nějaký nápad na pohádku, hned ji napíšu. Od poloviny března začnu psát knihu Lesní pohádky (Grada).

Je nějaká kniha, ke které máte nějaký zvláštní vztah?

Nevím, zda máte na mysli knihu moji, či jiných autorů, ale ať už je to jakkoliv, musím říci, že každá knížka je svým způsobem jedinečná. Knihy mám ráda, jinak bych je nečetla a potažmo nepsala, ale opravdu nedokážu jednu jedinou nad ostatními vyzdvihnout.

Nelákalo vás někdy napsat i něco pro dospělé čtenáře?

Občas mě to napadne. Lákají mě třeba povídkové knížky, ale zatím mám závazky vůči dětským čtenářům, které musím splnit. Nakladatelé mě sami žádají o další rukopisy, takže mám smlouvy na budoucí knihy podepsané až do srpna 2014. Každý měsíc nebo dva měsíce (podle rozsahu) musím odevzdat jeden rukopis.

Jezdíte na besedy se čtenáři? Kde se vám nejvíce líbilo? Máte třeba čas na to, abyste si dané město prohlédla a prošla?

Většinou dělám besedy odpoledne po práci, takže s vyplazeným jazykem a krůpějemi potu na čele dorazím do knihovny, tam s dětmi hrajeme hry, hádáme hádanky, čteme pohádky a plníme úkoly podle mých knížek a po besedě opět spěchám domů, ať nenechávám děti dlouho samotné. Na prohlížení města čas většinou nezbývá. Jen když selže navigace a já nechtěně kroužím po úplně jiných ulicích, vidím i kousek města, ale za okýnkem automobilu. Výjimkou jsou jarní prázdniny. To jezdím i na delší trasy. Opakovaně mě moc hezky uvítali v Blansku, kde jsme s celou rodinou i přespali, takže jsme si užili i procházky městem.

Kde vás mohou malí čtenáři v nejbližší době potkat?

V březnu, konkrétně 6. března, budu v 15 hodin v knihovně v Albrechticích u Karviné, kde budu pasovat prvňáčky na čtenáře. Koncem března (26. března v 15.30 hodin) bude v bílovecké knihovně slavnostní vyhlášení literární soutěže s názvem Bílovecké záhady. Jsem členkou poroty, takže budu u toho.

Na jaro jsem dostala pozvání do ZŠ v Havířově, ale konkrétní termín ještě domluvený nemám. Na můj e-mail nebo internetové stránky (www.zuzanapospisilova.svet-stranek.cz) mi chodí mnoho žádostí o besedy, ale vzhledem k tomu, že pracuji na plný úvazek a dovolenou mohu vybírat jen o prázdninách, musím většinou pozvání odmítat. Vyhovět mohu jen knihovnám a školám v okolí Ostravy, kde pracuji, a Bílovce, kde bydlím, kterým nevadí beseda v odpoledních hodinách.

Co vás přivedlo zrovna do Bílovce?

Neutěšený stav ovzduší v Ostravě. Pár let jsme bydleli v lokalitě, kde se kvůli jistému nejmenovanému průmyslovému komplexu nedalo dýchat. Děti byly stále nemocné a koncentrace škodlivin v ovzduší mnohonásobně překračovaly povolené limity.

Nemohli jsme tam zůstat. Hledali jsme lokalitu, která by nebyla daleko od Ostravy, kde máme oba s manželem práci, ale zároveň na opačné straně, než je převládající směr větrů, abychom byli mimo dosah škodlivých kouřů. A tak jsme se ocitli v Bílovci.

Co se vám na Bílovci líbí nejvíce, co na něm máte ráda?

Je to sympatické městečko s milými lidmi. Je tady klid a vše potřebné po ruce. To mi naprosto vyhovuje.